OKURKY


Okurka pochází ze severní části Východní Indie. Staré kulturní národy jí pěstovaly již 2-3 tisíce let před naším letopočtem.
Okurka obsahuje ze všech zelenin nejvíce vody a nejméně vitamínů a živin. Přesto je velmi oblíbenou zeleninou, ať už v čerstvém stavu jako salát nebo zkvašená či konzervovaná.

Okurky jsou velmi náročné na teplo a vysokou vzdušnou vlhkost. Proto se úspěšně pěstují ve sklenících, fóliovnících a pařeništích. Na venkovních záhonech je lze dobře pěstovat především v teplých polohách na slunečných a proti větru chráněných místech. Klesne-li během vegetace teplota na 5-7°C, objeví se u okurek poruchy růstu a při teplotě -1°C rostliny hynou. Proto musíme okurky vysévat nebo vysazovat, až když pominou pozdní mrazíky a chladna. Suché a horké počasí však okurky také nesnášejí. Proto je pravidelně a hojně zavlažujeme, hlavně v době tvorby plodů.

Okurky vyžadují teplou, humusem a živinami bohatou, ne příliš těžkou půdu, prostou choroboplodných zárodků. Na vlhkých a studených půdách je nejlépe sázet nebo vysévat je na kopečky nebo hrůbky, pod něž dáme hnůj, který vyhřívá půdu. V teplých a chráněných polohách lze okurky pěstovat jako popínavé rostliny na drátěnkách.
Na vhodném místě zahrádky vybereme záhon se středně těžkou a propustnou půdou, který jsme při podzimním rytí pohnojily 3-4 kg dobrého uleželého hnoje na 1m2. Na jaře můžeme záhon ještě přihnojit hnojivem CERERIT v dávce 80 g/m2.
Na stejném záhoně pěstujeme okurky nejdříve po 2 letech, abychom nepodporovali šíření chorob a škůdců.
Vyséváme 3-4 leté osivo. Mladší osivo méně plodí. Nejlepší je používat osivo hybridních odrůd, které tvoří hned samičí květy. Okurky pěstujeme buď z přímých výsevů (především nakládačky), nebo z předpěstovaných sazenic (salátovky). Pro urychlené vzejití je vhodné vysévat naklíčená semena. Nakličujeme v bytě nebo skleníku při teplotě 20-25°C ve vlhkých pilinách nebo na vlhkém hadříku. Vyséváme je, když mají klíčky asi 1 cm dlouhé. Naklíčená semena okurek vyséváme na venkovní záhon v polovině května do hloubky 2-3 cm po 3 naklíčených semenech na vzdálenost cca 20 cm. Aby klíčky nezaschly, musíme udržovat půdu neustále vlhkou. Proti padání klíčících rostlin můžeme preventivně provést zálivku přípravkem POLYVERSUM. Jakmile semena vzejdou a rostlinky vytvoří první normální list, v hnízdě je vyjednotíme a ponecháme nejsilnější rostliny. Pro předpěstování sadby vyséváme předklíčená semena do hrnků koncem dubna a pěstujeme je v bytě nebo teplém skleníku. Rostliny stavíme co nejblíže k oknu, jinak budou velmi slabé a vytáhlé. V poslední době se na trhu objevují roubované okurky. Jako podnož se především používá tykev fíkolistá a jako rouby hybridní odrůdy okurek. Podnož vytváří silný kořenový systém, který dodává roubu velký přísun živin a výnosnot z takové rostliny je obdivuhodná. Zde je ukázka sklizně salátovek z roku 2000, kdy jsem měl ve skleníku čtyři rostliny. 19.června 2000 a 24.června 2000. Při pěstování těchto roubovaných okurek musíme dbát na správnou hloubku výsadby. Naroubovaná část musí být vždy nad povrchem půdy, jinak by sama zakořenila a výnosy by se znatelně snížily. I během vegetace kontrolujeme, zda z kořenových pupenů na spodu roubu nevyrašily kořeny, které v tom případě odstřihneme.

Během vegetace udržujeme povrch záhonu v kyprém stavu a bez plevele. Kypříme mělce, neboť okurky mají kořeny blízko pod povrchem půdy. U neroubovaných rostlin můžeme naopak zem, ke krčků přihrnout. Jakmile rostliny plně vyvinou 5 pravých listů, zaštípneme u klasických odrůd vrcholky, abychom podpořili tvorbu postranních výhonů, na nichž bývá více samičích květů. U hybridů to není nutné. Když rostliny vytvoří delší lodyhu, opatrně jí rozprostíráme po záhoně, nejlépe je ale vyvazujeme na drátěnky. Ve sklenících pěstujeme okurky vždy na závěsech. V chladnějším období, i když nás to bude lákat, nezavírejme všechna okna u skleníku. Ke květům pak nemůže hmyz a okurky neplodí. Za sucha rostliny zavlažujeme odraženou vodou. Během vegetace přihnojujeme např. hnojivem KRYSTALON PLOD A KVĚT. Plody sklízíme u nakládaček třikrát do týdne, u salátovek po zaoblení plodů. Čím později plody sklízíme, tím méně pak rostliny nasazují další květy.

Za suchého a horkého počasí napadají rosliny okurek svilušky, jsou to ty žlutobílé drobné tečky na fotografii. Je to velice obtížný škůdce, především ve sklenících, kde se silně přemnožuje a svým sáním rostliny velice rychle ničí. Svilušky mají totiž rády teplo a sucho a takové podmínky jim většina skleníků skýtá. Napadené rostliny poznáme díky drobnosti škůdce, hlavně podle dvou příznaků. Listy rostlin vykazují žlutavé skvrny nebo je po jemném mlžení rostlin patrná velmi jemná pavučinka na celé rostlině. Proti tomuto škůdci používám úspěšně dva přípravky, a to SUMITHION SUPER a TALSTAR 10 EC. Před použitím těchto prostředků zvážíme, v jakém růstovém stadiu rostliny jsou. Pokud již sbíráme plody použijeme raději TALSTAR 10 EC, který má ochranou lhůtu 5 dní, kdežto SUMITHION SUPER jí má dlouhou 14 dní, takže ten použijeme u rostlin s malou násadou plodů nebo v počátečním růstu. Musíme se vždy při výběru postřiků řídit především dobou ochranné lhůty, kdy se z ošetřených rostlin nemají sbírat plody.
V dnešní době se používá proti sviluškám i biologická ochrana.
Dravý Phytoseiulus persimilis je roztoč velikosti svilušky, tedy cca 0,5mm velký. Dravý roztoč vyhledává a vysává dospělce, nymfy, larvy i vajíčka.

Proti chorobám chráníme okurky mořením osiva, dodržováním čistoty v porostu a chemickými přípravky. Ve sklenících s přílišnou vlhkostí se objevuje čerň okurková, někdy též nazývaná gumóza. Zpočátku se projevuje jako světle zelené, později na dozrávajících plodech červenohnědé až černě okrouhlé vpadlé skvrny, později s temně zeleným povlakem, z něhož vytéká hnědavá slizovitá tekutina. Proti této chorobě použijeme např. FUNDAZOL 50 WP, kterým moříme osivo. Napadené plody je nutno včas odstranit a spálit.
Další častou chorobou především skleníkových okurek je plíseň šedá. Napadá poraněné lodyhy, plody, ale především špičky plodů. Prvním hostitelem jsou totiž zbytky okvětí, které za vlhka poskytují pro tuto chorobu ideální podmínky. Proti plísni šedé můžeme použít např. ROVRAL 50 WP nebo ROVRAL FLO. Při odstraňování napadených částí rostlin nebo plodů si počínáme velice opatrně, neboť při manipulaci se lehce uvolňují spóry plísně.
Asi nejobávanější chorobou posledních let je plíseň okurková. Na listech se objevují světle zelené až žlutozelené, žilnatinou ohraničené skvrny. Počet skvrn narůstá, spojují se a zasychají. Silně poškozené listy celé usychají a rostliny hynou. Proti této chorobě používám s úspěchem přípravek ACROBAT MZ. Důležitý je včasný preventivní postřik, před nástupem hlavní vlny šíření choroby.

Na začátek stránky

Zpět na úvodní stránku
 Poslední aktualizace : 
12.02.2001 19:20
Pokud mi chcete napsat, rád uvítám Vaše vzkazy.
E-mail : rady@zahradkareni.cz
Kniha návštěv - čtení, přidávání vzkazů.
Kniha návštěv - přidání Vašeho vzkazu.

Webmaster: Petr Kocanda © 2001