LILEK |
Lilek, který pochází z teplé Východní Indie, se pěstuje pro podlouhlé plody s fialovou pokožkou a jemnou měkkou dužninou. Je vhodný jako dietní jídlo při žaludečních a střevních chorobách a při chorobách souvisejících s výměnou látkovou. Příznivě ovlivňuje obsah cholesterolu v krvi. Obsahuje vitamíny, zejména provitamín A, minerální soli a jiné účinné látky.
Lilek lze s úspěchem pěstovat jen v teplých a slunných polohách. Tepelné nároky má obdobné jako paprika. Na záhonech jej lze pěstovat jen ve zvláště teplých a chráněných polohách. Vyžaduje lehčí, teplé humózní a dostatečně hluboké půdy. Těžké a vlhké půdy jsou studené, a proto se pro pěstování lilku nehodí.
V méně vhodných polohách, kde bývá vlhké studené počasí, jej pěstujeme v pařeništi nebo pod přenosným pařeništním rámem. Je též výhodné pěstovat lilek na záhonech přikrytých černou netkanou textilií, jenž více absorbuje teplo a zahřívá půdu, nebo pod tunelovými kryty.
Sazenice si vypěstujeme tak, že semena vyséváme počátkem března do misek nebo truhlíků, které umístíme ve skleníku nebo pařeništi. Semenáčky přepichujeme na vzdálenost 10 cm nebo raději do květináčů průměru 10 cm. Během pěstování sazenic nemá klesnout teplota po 18°C.
Rostliny vysazujeme na záhony koncem května nebo počátkem června, do poloteplého nebo studeného pařeniště koncem dubna. Sazenice vysazujeme na vzdálenost 40 x 40 cm. Půdu vyhnojíme stejně jako pro rajčata. Nastane-li po výsadbě chladné počasí, přikrýváme sazenice na záhonech ochrannými fóliovými klobouky.
Chceme-li vypěstovat velké plody, ponecháme na rostlině jen 4 nejsilnější výhony a na nich 5-7 plodů. Ostatní výhony, popřípadě i malé plody včas vyštipujeme. V době tvorby plodů je lilek náročný na vláhu.
Plody sklízíme před plnou zralostí, neboť tak mají pevnější a chutnější dužninu. Odřezáváme je i se stopkou.
12.04.2001 10:00 |
 |
 |
|